Zakrslé keříky tundry vypravují minulost

V Krkonoších se nachází glaciální relikt jinak v severské tundře velmi hojné dřeviny, zakrslého keříku šíchy (Empetrum nigrum). Přestože se jedná o velmi nenápadný keřík, tvoří letokruhy stejně jako stromy. Je tedy svědkem environmentálních změn a má tak potenciál stát se významným vypravěčem minulosti, jelikož je relativně dlouhověký (cca desítky let). Tento druh byl však zatím dendrochronologickými metodami zkoumán jen  okrajově, jelikož má v extremních podmínkách tundry jen velmi malý přírůst a je proto nezbytné aplikovat časově náročné laboratorní metody, včetně mikrotonových příčných řezů a sériového datování (více řezů v různých částech dřeviny pro odhalení chybějících letokruhů, které se v drsných arkto-alpinských podmínkách často v létě nevytvoří po celé délce jedince). Provedli jsme proto pionýrskou studii, která srovnávala růstové strategie keříků z arktického souostroví Svalbard a české strany Krkonoš. Prokázali jsme, že ontogeneze (vývoj jedince ve vztahu k jeho stáří) je svým průběhem velmi podobný v obou populacích obývající environmentálně rozdílné oblasti (vlhčí a teplejší Krkonoše s delší vegetační sezónou vs. sušší a chladnější Svalbard s krátkou vegetační sezónou). Avšak značné rozdíly jsou v absolutní intenzitě růstu a zejména pak v potenciálu dožití. Keříky v Krkonoších žili průkazně kratší dobu (v průměru 13 let) než šícha v Arktidě (v průměru 39 let). Jako první jsme také předložili zprávu o rychlosti primárního (do délky), resp. sekundárního růstu (do šířky). Zatímco v Krkonoších činil primární, resp. sekundární růst 6,7 cm/rok, resp. 0,1 mm/rok, pak na drsnějším Svalbardu se jednalo pouze o 1,43 cm/rok, resp. 0,06 mm/rok. Naše zjištění tak zároveň potvrzují ekologickou teorii o tom, že vyššího věku se dožívají dřeviny klimaticky limitované v růstu.

Odkaz na článek: J. Lehejcek, F. Trkla, J. Dolezal and V. Cada, Alpine and Arctic tundra shrub populations show similar ontogenetic growth trends but differing absolute growth rates and lifespan. Dendrochronologia 77 (2023) 126046.

Archiv ostatních publikovaný článků naleznete zde