Terka ~ učit v jurtě

Kým být, co dělat, čemu se věnovat po absolvování naší fakulty? TERKA na to šla od lesa, založila lesní školku U Lišky Pampelišky a vyučuje v jurtě, zachraňuje slepice z velkochovů, sbírá odpadky, vychovává tři děti a má nespočet snů. To je životní cesta naší Terky, absolventky FŽP UJEP. 

Před téměř tuctem let jsme se střídali na Erasmu v Turecku. Dokonce si vzpomínám, že jste byly první vyjíždějící studentky do anatolské Isparty z naší fakulty. Já osobně na život v Turecku vzpomínám hrozně rád. Jak jste jej tam prožívali vy, několik měsíců před námi?

Ispartu a Turecko mám skoro denně před očima. Byl to pro mě životní zážitek. Už jen si to rozhodnutí prosadit u rodičů. Přece jen u nás doma převládal strach z neznámého a předsudky ohledně Turků. “Takové malé blondýnky, vás tam určitě někomu prodají…” Ale ustála jsem si to. A když jsme dorazily na místo, byla to láska na první pohled. Ty vůně, zvuky, lidé, ten život všude. Byla jsem unešená tureckou kulturou. Hned jsem věděla, že budeme pobyt prodlužovat. Z původního půl roku na rok. A byl to boží rok, rok plný cestování, přátelství, ochutnávání, boření mýtů a představ o Turcích a jejich náboženství. Myslím, že jsme byly dost odvážné, zcestovalé a mluvili turecky skoro jako Turkyně. Byla to skvělá příležitost. Chvála Erasmu.

Pokud se člověk zakouká do tvých fotografií prezentující život s dětmi v přírodě, tak má pocit až snového prostředí. Je neskutečné, jak dokážeš interpretovat vzdělávání pomocí různých pomůcek. Hledáš někde inspiraci nebo nápady přicházejí samy?

Své první dítě jsem čekala už před státnicemi na FŽP. Mám tři děti, a děti dávají mému, někdy chaotickému životu, smysl. Chci v nich podporovat lásku k přírodě, učit je že důležitá je skromnost, propojení se vším živým a vděčnost za to, co máme. Inspiraci mi dává svět kolem nás. Učím je, co je jedlé a co jedovaté. Co je užitečné a co škodlivé. Ukazují jim jak se dá vypěstovat jídlo, jak rozdělat oheň, uvařit…kde se schovat, když je bouřka, co dělat když je jim zima. A tak. Obyčejné věci jsou nakonec ty nejdůležitější. Dneska se například děti ve školách neučí, jak zacházet s emocemi. Co je to láska, kde jsou naše hranice, jak být empatický a chápavý. Snažím se z nich vychovat dobré lidi.

Tvá lesní školka je umístěna na louce v mongolském geru (jurtě) u Havířova. Jaké výhody a nevýhody takový přístřešek má? Děti v takovém prostředí musejí být šťastné.

Zážitek, tak bych jedním slovem popsala jurtu. Je celá z přírodních materiálů, prodyšná. Takže okolní příroda je zároveň venku ale i uvnitř. Energie v jurtě proudí dokola, tak jsou si všichni rovni. Nikoho nepošleme do kouta. Tráva prorůstá podlahou, myš si škvírou mezi plachtou běhá pro drobky od oběda, po střeše se honí straky. A ze stropního okna koukáme na hvězdy. Spojeni s přírodou na sto procent. Kamna plníme dřevem, tak je v zimě rychle teplo. Nevýhody má jistě taky. Já jako životní optimista jich moc nevnímám. Ale zmíním je. V létě je v jurtě dost teplo, jako ve stanu. Plachta jurty v našich podmínkách vlhne a chytá plíseň. Impregnovat se tedy musí častěji než v suchém Mongolsku. To je vše a vřele jurty doporučuji.


Máš jeden opravdu zajímavý koníček – a to záchranu slepic. Můžeš přiblížit o co jde?

Kdyby jen slepice. Mám zachranitelské sklony už od mala. Ale slepice jsou na tom, chuděrky, společensky asi nejhůř. Klecové chovy zařídily utrpení mnoha tvorům. Doufám, však že je tato problematika už veřejnosti celkem známá. Existují různé iniciativy slepic v nouzi, které zprostředkují výkup slepic z velkochovů. Takové slepice by jinak směřovaly na jatka. Protože už nenesou tolik vajec, kolik se žádá. Záchrana slepic spočívá v tom, že se po nich již nic nežádá. Necháte si je v čistém kurníku s výběhem na trávu, svoboda prostě. A happy end? Ony z té pohody začnou zase snášet. Aktuálně máme doma 17 slepic, 2 ovce, králíka, 6 koček, psa a tři děti.


Využíváš nějak znalosti ze studia na naší fakultě při svých činnostech nebo aktivitách?

Docela často se lidé diví,že nemám vystudovanou pedagogiku. Když jsem pořád u dětí, učím je a mám lesní školku. Ale umíte si představit, že vyrůstáte v učitelské rodině? Potom se pedagogice vyhýbáte jako čert kříži. Ale našlo si mě to samo. A krásně se propojily znalosti z fakulty životního prostředí a práce s dětmi. Čerpám z těch vědomostí často. A přijde mi to jako ideální kombinace. Učit děti o lásce k přírodě a jak ji chránit.

Po všech tvých zájmech s dětmi, práci v lesní školce a mamacentru, vychovávání vlastních tří dětí, ještě v poslední době zakládáš místní ekocentrum. Jaké má takové centrum plány?

Jsem velký snílek. Mám sen, a neustále si ho převaluji v hlavě. Když je dostatečně promyšlený, mluvím o něm, s každým a pořád…až to může lidem připadat otravné. A pak se rozhodnu, rozhoupu…najednou se věci dávají samy do pohybu. Potkám správné kolegy, objeví se skvělý pozemek, přijdou potřebné finance… pomáhá mi si projekt vizualizovat, jakoby už existoval. Tak stojí mamacentrum, lesní školka, dvě jurty. A pomalu se rýsuje i nejnovější sen: Ekologické vzdělávací centrum. Chtěla bych propojit lesní školku, školu, družinu v přírodě, zvířata, les, permakulturní zahradu. A nabízet ekologické programy i dětem z jiných havířovských školek a škol. Našla jsem nádherný dům s lesem a stodolou. V srpnu budeme stěhovat jurty a v září začneme realizovat projekt vzdělávání v přírodě. Jsem teď ve fázi velkého nadšení.


Dětská představivost, kterou jsi obklopena, určitě nezná mezí. Přesto – jak osobně ty vidíš svět nebo naší republiku za 10, 30 a 50 let? Máš pocit, že přijdou nějaké společenské “vlny”, vedoucí ke zvýšenému zájmu o ochranu životního prostředí?

Jak už jsem výše zmínila, jsem velká optimistka. Žiju v určité sociální bublině, ve které jsou lidé zapálení do ochrany životního prostředí. Kde se motivujeme a inspirujeme navzájem. Volné víkendy trávíme úklidem odpadků z přírody, zakládáme spolky k ochraně mokřadů okolo meandrů Lučiny, pořádáme ekologické přednášky, sadíme stromy. Tak mám pocit, že změna myšlení lidí se děje právě teď a tady. A pokud k tomu povedeme i děti, tak máme vyhráno. Děti které v přírodě tráví spoustu času, jsou její součástí, milují ji a ochraňují.

~ Terka ~

  • vzduch, voda nebo země? *V zimě vzduch, v létě voda, na jaře a na podzim země
  • auto nebo vlak? *Teď už auto v mládí vlak. Cesta z Havířova do Ústí trvala i 8 hodin.
  • batoh nebo kufr? *Vždycky krosna
  • sport nebo četba knihy?
  • ranní ptáče nebo noční sova?
  • karimatka nebo matrace? * Vzhledem k tomu, že už 9! let spím s dětmi v jedné posteli, vyspala bych se lépe i na karimatce.
  • čaj nebo káva?
  • listnáč nebo jehličnan?
  • jaro nebo podzim?
  • rýže nebo brambory? *Brambory na všechny způsoby
  • maso nebo vege?
  • písek nebo čedič?
  • Amerika, Afrika nebo Asie?
  • fotovoltaika, větrná energ., biomasa nebo jádro?
  • řepka nebo len?
  • kočka nebo pes?
  • město nebo vesnice?
  • hory nebo pláž?

text: Radek Timoftej, Tereza Kaslová
fotografie, video: Tereza Kaslová
kresba: Lina Skorobatchenko