Lidé FŽP / Dáša

Vím, že Tvou vel­kou obli­bou jsou zví­řa­ta, byl to důvod proč jsi šla stu­do­vat eko­lo­gii na střed­ní ško­lu, poslé­ze i vyso­kou ško­lu a dnes se ji věnu­ješ pro­fes­ně?

Je to tak už na základ­ní ško­le jsem pře­mýš­le­la, že bych se sta­la zvě­ro­lé­kař­kou, ale nemě­la jsem  dob­ré znám­ky, a tak jsem se bála že by mě na tuto ško­lu nevza­li. Náš pan uči­tel na eko­lo­gii řekl: „Proč řešit důsled­ky když můžeš řešit pří­či­ny, proč léčit zví­řa­ta, když můžeš léčit pří­ro­du a eko­sys­témy“. To mě nadchlo. Pora­dil mi, že v  Čes­ké Lípě je ško­la zamě­ře­ná na eko­lo­gii a ochra­nu život­ní­ho pro­stře­dí Vždyc­ky jsem chtě­la zachra­ňo­vat velry­by a dešt­né pra­le­sy. Tak­že to byla jas­ná vol­ba.

Jak se dá vyu­žít pra­xe a stu­di­um z FŽP UJEP v rám­ci Tvé prá­ce?

No tak já mám vystu­do­va­ný obor revi­ta­li­za­ce kra­ji­ny a ve své diplom­ce jsem navr­ho­va­la revi­ta­li­za­ci vod­ní­ho toku. Nyní ve své prá­ci navr­hu­ji revi­ta­li­za­ci kous­ku toku v Jin­dři­cho­vi­cích pod smr­kem , při­pra­vu­ji revi­ta­li­za­ci mokřa­dů v Novém Boru a mám za sebou revi­ta­li­za­ci mokřa­dů v Jab­lon­ném v Pod­ješ­tě­dí. Jen mě mrzí, že návrhy kte­ré čas­to vychá­ze­jí z mé hla­vy musí dát na papír pro­jek­tant. Tady má fakul­ta ješ­tě rezer­vy, kte­ré dou­fám brzy vypl­ní.

Díky stu­diu na FŽP UJEP mohu lépe navr­ho­vat a rea­li­zo­vat manage­ment růz­ných pří­rod­ních loka­lit a k tomu vše­mu mám vše­o­bec­ný pře­hled, což vyu­ží­vám při psa­ní pro­jek­tů nebo při dota­zech během exkur­zí. Je toho hod­ně co se mi oprav­du hodí.



Tak jak tě znám, tak tvá ener­gie a anga­žo­va­nost nemá hra­nic, kde pro to bereš potřeb­nou sílu?

Asi je to vro­ze­ný smy­sl pro spra­ve­dl­nost. K pří­ro­dě se cho­vá­me neu­stá­le dost nespra­ved­li­vě a na její stra­ně je málo bojov­ní­ků — para­dox­ně čas­to i díky mno­ha těm, co říka­jí, že to stej­ně nemá smy­sl. Byl jsi to prá­vě ty, kdo mi kdy­si řekl, že lidi co nikdy nedo­ká­za­li nic změ­nit nej­víc zpo­chyb­ňu­jí sna­hy ostat­ních.

A ono to přes­ně tak je, ti co nikdy nic nedo­ká­za­li se sna­ží brát vítr z pla­chet těm co to ješ­tě nevzda­li. A já nikdy nechci pat­řit do téhle sku­pi­ny. Jo a taky mám skvě­lé­ho pří­te­le, kte­rý mi po nároč­ném dni napus­tí hor­kou vanu a při­pra­ví výbor­nou veče­ři. To je taky neza­ne­dba­tel­ný aspekt.“ 

 

Jsi srd­cem i duší “koňař­ka” máš ješ­tě na své koně čas?

Tak tahle otáz­ka bolí. Upřím­ně teď je toho tolik, že na mého koně a ponič­ku čas téměř nezbý­vá. Když se za nimi k rodi­čům dosta­nu jed­nou za měsíc, tak jsem ráda. Pokaž­dé když jsem s nimi, tak si říkám, že bych to měla změ­nit.

Za posled­ních něko­lik let se ti poda­ři­lo v nezisko­vé orga­ni­za­ci Čme­lák, kde pra­cu­ješ dotáh­nout něko­lik zají­ma­vých pro­jek­tů do funkč­ní fáze. Jsou to pro kra­ji­nu úcty­hod­né pro­jek­ty: Nový pra­les za Ješ­tě­dem, Mokřa­dy v Jab­lon­ném v Pod­ješ­tě­dí, rekon­struk­ce pod­stáv­ko­vé­ho domu Padou­chov. Můžeš nám říci něco více o těch­to pro­jek­tech?

Nový Pra­les na Ješ­těd­ském hřbe­tě  je dlou­ho­le­tý pro­jekt orga­ni­za­ce Čme­lák, kde pra­cu­ji,  ale na sta­ros­ti ho má zejmé­na můj kole­ga. Jak exkur­ze tak dob­ro­vol­nic­ké akce do Nové­ho pra­le­sa ale čas­to vedu já. Za pomo­cí mno­ha  dár­ců, zde vyku­pu­je­me pozem­ky se smr­ko­vou mono­kul­tu­rou. Ty pak násled­ně pře­mě­ňu­je­me z nepů­vod­ní smr­ko­vé mono­kul­tu­ry (téměř bez živo­ta) na pří­ro­dě blíz­ký pes­t­rý es.  Ve zkrat­ce lze říci, že se živo­ří­cí smr­ko­vá mono­kul­tu­ra tzv. pro­svět­lí, a pak se dosa­zu­je sta­no­višt­ně vhod­ný­mi dře­vi­na­mi, jako jsou jed­le buky, javo­ry a dal­ší. Až ten­to les odros­te pone­chá se samo­vol­né­mu vývo­ji jako v pra­le­se, ale to je samo­zřej­mě ješ­tě hod­ně dlou­hý pro­ces. Rekon­struk­ce rou­ben­ky na Padou­cho­vě, kte­rá se nachá­zí v sevře­ní Nové­ho pra­le­sa, to už je čis­tě moje můj prá­ce. Cha­lu­pa slou­ží jak dob­ro­vol­ní­kům, tak veřej­nos­ti, kte­ří chtě­jí Nový pra­les navští­vit. Mojí sna­hou je vytvo­řit z ní mís­to kde si lidé vyzkou­ší, jak žít co mož­ná nej­víc bez­od­pa­do­vě. Lidé se mohou na pobyt při­hlá­sit a pře­dem dosta­nou buď písem­nou nebo video instruk­táž jak se při­pra­vit tak, aby vznik­lo co nejmé­ně odpa­du.

V pod­sta­tě jde o to, že doma člo­věk čas­to věci odklá­dá a až na dovo­le­né si najde čas vyzkou­šet nové věci. Tyto zku­še­nos­ti si pak lidé mohou pře­nést do běž­né­ho živo­ta.“

No ale mým nej­krás­něj­ším pro­jek­tem jsou Mokřa­dy Jab­lon­né, což je to revi­ta­li­zač­ní pro­jekt, kdy jsme ze zane­dba­né a zarost­lé plo­chy s čer­ný­mi sklád­ka­mi vytvo­ři­li maleb­né mís­to pro lidi i pro pří­ro­du.  Vyhlou­bi­li jsme zde sou­sta­vu tůní,  a dopl­ni­li opa­lo­va­ný­mi chod­ní­ky, moly, lavič­ka­mi, či inter­ak­tiv­ní nauč­nou stezkou o eko­sys­té­mo­vých služ­bách a navíc růz­ný­mi vychy­táv­ka­mi pro zví­řa­ta jako je tře­ba had­ník, ješ­těr­kov­ník nebo ber­lič­ky pro led­ňáč­ky a mno­ho dal­ších čás­tí. Úto­čiš­tě zde nalez­ly chrá­ně­né rost­li­ny i živo­či­cho­vé. Dnes jsou Mokřa­dy Jab­lon­né vyhle­dá­va­ným mís­tem k rekre­a­ci a odpo­čin­ku. A pro­bí­há zde pod naším vede­ním osvě­ta veřej­nos­ti v podo­bě exkur­zí, terén­ních envi­ron­men­tál­ních pro­gra­mů pro děti a dob­ro­vol­nic­kých akcí.

Ve vol­ném čase odjíž­díš už něko­lik let do zahra­ni­čí v rám­ci růz­ných envi­ron­men­tál­ních pomo­cí. Nej­ví­ce sis oblí­bi­la Indo­ne­sii, kde pomá­háš v kem­pu upro­střed pra­le­sa. Jaký tam je život? 

Jez­dím tam jako dob­ro­vol­ník spol­ku Pra­les dětem, kte­rý sku­pu­je pozem­ku na hra­ni­ci národ­ní­ho par­ku Gunung Leu­ser a vytvá­ří tak ochra­nou buf­fer zónu par­ku.  Buf­fer zóna na papí­ře bez reál­né ochra­ny by ale nemě­la smy­sl, prá­vě pro­to jsou zde dva dob­ro­vol­nic­ké kem­py. Jde o dře­vě­né chajdy na kůlech bez oken a bez dve­ří v těs­né blíz­kos­ti pra­le­sa. Samot­ná rezer­va­ce se roz­klá­dá na pozem­cích, kte­ré dří­ve slou­ži­li vět­ši­nou jako kau­ču­ko­vé plan­tá­že, po vykou­pe­ní se pone­chá­va­jí pří­ro­dě a samo­vol­nou suk­ce­sí se opět pře­mě­ňu­jí v tro­pic­ký les. Už samot­ná pří­tom­nost dob­ro­vol­ní­ků odra­zu­je pyt­lá­ky. Dob­ro­vol­ní­ci se sta­ra­jí pře­de­vším chod kem­pů, pose­ká­va­jí stez­ky a též vyrá­ží do pra­le­sa s míst­ním prů­vod­cem a kon­t­ro­lu­jí zda se zde neob­je­vu­jí znám­ky pyt­lác­tví (oka, sítě na ptá­ky či dal­ší znám­ky pří­tom­nos­ti pyt­lá­ků jako jsou pozůstat­ky ohnišť či tábo­řišť). Dnes ale je už v blíz­kos­ti kem­pů pra­les čis­tý.

Pro­to spo­lek zaměst­ná­vá něko­lik míst­ních chla­pů a ty rezer­va­ci i národ­ní park kon­t­ro­lu­jí, aby zde nedo­chá­ze­lo k pyt­la­če­ní zví­řat či nele­gál­ní­mu káce­ní.

Když jsme tě navští­vi­li, stá­la jsi zrov­na po kole­na v bahni­té vodě a kopa­la les­ní tůň na sva­hu Ješ­tě­du spo­leč­ně s dal­ší­mi 15 cizin­ci z work­cam­pu (Špa­ně­ly, Číňa­ny, Tur­ky, Mexi­ča­ny apod.). Jaké to je vést tako­vou sku­pi­nu lidí?  

Je to nároč­né ale hlav­ně pro to, že i přes­to, že jsem se od dru­hé tří­dy až do kon­ce vyso­ké uči­la ang­lic­ky, tak ji moc neo­vlá­dám. Z vyso­ké ško­ly pak umím odbor­né pojmy ale jinak je to herec­ký výkon plný mimi­ky a ges­ti­ku­la­ce. A pak zále­ží jak dob­ře umí ang­lic­ky jejich čes­ký vedou­cí, někte­ří doká­ží pře­klá­dat téměř simul­tán­ně, to se mi sta­lo jed­nou až dva­krát a jin­dy je to výraz­ně slab­ší, ale i tak díky za to. Dob­ro­vol­ní­ci si zapla­tí své leten­ky, aby moh­li u nás 14 dní tvr­dě fyzic­ky makat a pomá­hat tak naší pří­ro­dě. V pauzách roze­bí­rá­me různá téma­ta zamě­ře­ná na ochra­nu pří­ro­dy či zví­řat, např. turis­tic­ké pas­ti, zne­u­ží­vá­ní zví­řat, pro­blém pal­mo­vé­ho ole­je, a podob­ně. To je pří­nos­né pro všech­ny stra­ny, kaž­dý národ má svo­je.

Jsem ráda že vím, že mla­dí dob­ro­vol­ní­ci ze Špa­něl­ska, kte­ří k nám při­je­dou odsu­zu­jí býčí zápa­sy, stej­ně jako dob­ro­vol­ní­ci z Číny nevě­ří, že by je vylé­čil prá­šek z rohu noso­rož­ce. Je fajn, že si o tako­vý­hle věcech může­me ote­vře­ně poví­dat a člo­věk zjis­tí, že všu­de exis­tu­jí dob­ří lidé a pro­ti zlu je potře­ba bojo­vat spo­leč­ně.“

 

Máš pocit, že lidé posled­ní dobou mys­lí více envi­ron­men­tál­ně / eko­lo­gic­ky? 

Mám pocit, že se o tom víc mlu­ví.  Mar­ke­ting už zele­ně smýš­le­jí­cí lidi začí­ná vní­mat jako eko­no­mic­kou sílu, při­bý­vá bez­o­ba­lo­vých obcho­dů, vegan­ských a vege­ta­ri­án­ských pod­ni­ků, tak­že asi tro­chu ano, ale zas bych to nepře­há­ně­la s opti­mis­mem. Opro­ti svě­tu IT médií kde je hla­sů oprav­du čím dál víc, v tom reál­ném svě­tě  se stá­le potká­vám se stej­ný­mi lid­mi. Na posled­ní akci kde se dosa­zo­va­li remíz­ky dora­zi­li z řad veřej­nos­ti 3 lidi a neby­lo to nedo­sta­teč­nou pro­pa­ga­cí. Na veřej­ném pro­jed­ná­vá­ní tako­vých akcí jako je roz­ši­řo­vá­ní sjez­do­vek na Ješ­těd­ském hřbe­tě či roz­ši­řo­vá­ní dolu Turow vídám stá­le stej­né tvá­ře, sem tam někdo, koho se to bez­pro­střed­ně dotý­ká. Lidé si stá­le neu­vě­do­mu­jí, že jsou to věci, kte­ré urču­jí naši budouc­nost.

Posled­ní dobou se více anga­žu­ješ a jak sama říkáš lehce radi­ka­li­zu­ješ v rám­ci růz­ných eko-stá­vek po celé Evro­pě. Mys­líš, že je to při­ro­ze­ný vývoj oso­by, kte­rá se tak dlou­ho pohy­bu­je v téma­tu ochra­ny pří­ro­dy? 

Asi ano, nad­še­ní je prv­ní před­po­klad k vyho­ře­ní. Já to mám tak půl na půl, jed­nak dělám věci v teré­nu, kte­ré jsou za mnou pří­mo vidět (opra­va oplo­ce­nek, výsad­ba remíz­ků, kopá­ní tůní, revi­ta­li­za­ce toků a podob­ně), a tím si udr­žu­ji dušev­ní zdra­ví, tak si také záro­veň uvě­do­mu­ji zdr­cu­jí­cí sku­teč­nost, že když zre­vi­ta­li­zu­je­me pár hek­ta­rů úze­mí a v těs­né blíz­kos­ti mezi tím vyká­cí, zasta­ví či odvod­ní tisí­ce hek­ta­rů, tak to pros­tě jed­no­znač­ně nesta­čí.

Je tře­ba i legisla­tiv­ních změn, ale zejmé­na zasta­ve­ní destruk­ce nejen naší čes­ké kra­ji­ny, ale celé pla­ne­ty, ta je totiž naším domo­vem, hra­ni­ce jsou pak jen smyš­le­né čáry lidí — vzduch, voda na naše hra­ni­ce nehle­dí.“

Jak vidíš svět nebo naší repub­li­ku za 10, 30 a 50 let? Máš pocit, že při­jdou něja­ké spo­le­čen­ské “vlny” vedou­cí ke zvý­še­né­mu zájmu o ochra­nu život­ní­ho pro­stře­dí?

No nedáv­no jsem byla na před­náš­ce kli­ma­to­lo­ga, tak­že jo mys­lím, že při­jdou, jen je ško­da, že se o ně pří­ro­da musí sama dost důraz­ně při­hlá­sit, pro­to­že i přes to, že se o envi­ron­men­tál­ní kri­zi mlu­ví už 30 let, pení­ze zatím vlád­nou svě­tu.

Roz­střel:
vzduch, voda nebo země? voda je život
auto nebo vlak? vlak
batoh nebo kufr? batoh
sport nebo čet­ba kni­hy? sport
ran­ní ptá­če nebo noč­ní sova? ran­ní ptá­če
kari­mat­ka nebo mat­ra­ce? zále­ží kdo jí pone­se 😀
čaj nebo káva? bez­o­vý sirup
list­náč nebo jeh­lič­nan? zále­ží jak vyso­ko a kde (pod list­ná­či se lépe odpo­čí­vá a jeh­lič­na­ny nád­her­ně voní)
jaro nebo pod­zim? pod­zi­mí barva mi jde k vla­sům ale mám ráda fakt obo­jí
rýže nebo bram­bo­ry? bram­bo­ry
maso nebo vege? za chví­li nás bude 8 mili­ard tak­že vege
písek nebo čedič? to je jako si vybí­rat mezi Var­ha­na­ma v Kam. Šeno­vě a Tisou nebo Čes­kým rájem, když pochá­zíš z Jize­rek.
Ame­ri­ka, Afri­ka nebo Asie? to nemůžu posou­dit nikdy sem neby­la ani v Ame­ri­ce ani v Afri­ce.
foto­vol­tai­ka, větr­ná energ., bio­ma­sa nebo jádro? zále­ží na situ­a­ci a mís­tě
řepka nebo len?  tato otáz­ka zdá se mi poli­tic­ky neko­rekt­ní 🙂
kočka nebo pes? jak kte­rej pes, jak kte­rá kočka
měs­to nebo ves­ni­ce? Ves­ni­ce ale děku­ji všem lidem co chtě­jí byd­let ve měs­tě
hory nebo pláž? Pra­les (pod pojem hory si před­sta­vím fron­ty na Eve­rest a pod pojmem pláž Bib­i­o­ne — hro­ma­du lidí a odpad­ků)
I když stá­le jsou na Zemi nád­her­né plá­že i impo­zant­ní hory. Pro mě vítě­zem je pra­les, tam lidi lezou nejmé­ně, a když už tak samý faj­né  dob­ro­dru­zi se stej­nou krev­ní sku­pi­nou.